Taky máte rádi nepotřebné věci?

18. dubna 2012 v 21:34 | maky |  pokusy
Krištof Kintera. Konečně někdo, kdo dokázal vymyslet zábavnou a zároveň zajímavou výstavu. Ten člověk nejspíš neni úplně v pořádku, ale jeho nápady jsou někdy tak geniální, že se ani není čemu divit. Myslim, že nikdo nedokáže líp obhájit, proč vlastně vymyslel a udělal úplnou blbost, která k ničemu není. Naše zuška měla to štěstí a po výstavě nás provázel sám Kryštof Kintera a myslím, že kdybysme měli všechen čas trávit s popisky naší druhé provaděčky Lucie asi by někdo z nás nepřežil. Myslím, že by to byla spíš ona.


 

I dont know what you think about me!

2. března 2012 v 23:14 | maky |  pokusy
Někdy se mi vážně zdá, že tenhle svět jde pěkně do kytek. Jindy se mi zase zdá, že neexistuje idiličtější místo, ale pravda vždycky vítezí, takže si pomaličku začínám uvědomovat, že život je především boj. Boj za vlastní názory, přátele, rodinu, školu a i za tu pitomou židli ve škole. Podle mě je pořád lepší se prát než nechat věci jentak plynout, jít s davem a neohlížet se za sebou. většina lidí to tak dělá, ale já nechci bejt jako ostatní lidi, nikdy nebudu jako oni. Jsem jiná, nejsem normální, ale víte co? Mě to nevadí. Jsem za to vlastně ráda.
Mometálně si potřebuju nechat projít hlavou asi milón věcí, který jsou vážně důležitý, ale nějak mi na to nezbývá čas. Ráno vstávám vyčerpaná z postele a večer si jdu do ní zase vyčerpaná lehnout. Ani na to focení a kreslení, už nemám tolik času a nápadů, kolik bych chtěla mít, ale ted se to doufám zlepší...



Sun makes things different

26. ledna 2012 v 22:28 | maky |  příroda
Když venku vykoukne sluníčko, nedá vám to a musíte vyrazit ven. Jdete ven s myšlenkou, že konečně nafotíte labuťe nebo kachny a nakonec skončíte u focení nádraží, západu slunce a trocha portrétu. Vždycky jsem se chystala jít fotit nádraží při západu slunce. Dneska jsem se k tomu úplně omylem dostala a zjistila jsem, že to neni nic moc převratnýho a že jsem od toho asi čekala něco zajímavějšího.


 


Šeď města

8. ledna 2012 v 21:54 | maky |  město
V poslední době je venku vážně odporně, takže se toho moc nafotit nedá, ale když se jednou na obloze ukáže sluníčko anebo přinejmejším aspoň neprší, snažím se něco nafotit. Bohužel některé části našeho města vypadají podobně jako to počasí, ale mě i přesto baví je fotit pořád dokola a dokola.


All I want for Christmas is you

26. prosince 2011 v 0:14 | maky |  ostatní
Vánoce jsou za námi. Letos mi to ani moc nepřišlo jako Vánoce. Byl to prostě jenom fajn večer s rodinou. Venku nebyl sníh, v těle nebyla nálada, ale ipřes to všechno to bylo pěkný. Jsem ráda, že to takhle dopadlo, protože momentálně mám extrémní výkyvy nálad a myslim, že za to můžou jedině hormony, který mě momentálně nenechají ani vteřinu na pokoji.
Hormony momentálně ovládají úplně všechno a tak se už děsivě moc těším na Silvestra, protože konečně pořádně vypnu a doufám, že pak se moje hormony uklidní a všechno se mi v hlavě zase srovná do normálního chodu.

Guten tag, Meisen!

17. prosince 2011 v 22:47 | maky |  město
Ve středu jsme si s B. a její celou rodinkou udělali měnší výlet do Německa, do Míšně. Byli jsme nasávat vánoční atmosféru a ten den se vážně povedl. Míšeň je krásný, malý město, kde mají spoustu památek a vypadá to tam vážně úchvatně. Nakonec jsem taky večer šla na koncert, kde vystupovali hudebně nadaní lidé z naší ZUŠky a umínila si, že od příštího roku se začnu učit na kytaru a taky se ke mě donesla nejlepší zpráva za posledních pár měsíců.



Sky is the window to the universe

13. prosince 2011 v 21:49 | maky |  příroda
Pár fotek nasbíraných, tak v průběhu minulého měsíce, možná i předminulého. Obloha je něco tak kouzelnýho, že to nejde nevyfotit, takže fotek oblohy mám v počítači asi nejvíc. Je zajímavý, že ještě nemám dvě naprosto identický fotky, ale možná v tom bude to kouzlo.



Bubble, bubble and what?

11. prosince 2011 v 21:23 | maky |  lidé
Někdy si říkám, proč všechno nemůže bejt jako, když jsme byli malí. Jenom si tak dál žít svůj sen, snít o princeznách a princovi. Byly to krásný časi, ale svět se mění a my s ním. Občas mi to prostě nedá a musim udělat něco dětskýho. Jako třeba koupit si ten největší bublifuk, co v obchodech mají a jentak bublat.
Fotky jsou z jednoho dopoledne, kdy i od nás konečně odešel smog a dokonce vysvitlo i sluníčko :))



Bez nadpisu

11. prosince 2011 v 18:00 | maky |  ostatní
Nejspíš bych vám teď takhle na úvod měla prozradit něco málo z mého skromného pubertálního života, ale ono prakticky není moc, co prozrazovat.

Jsem taková obyčejně neobyčejná 15ti letá holka, kterou nejčastěji můžete vidět s foťákem na krku (Canon 1000D) a nebo skicákem a tužkou v ruce. Svět pro mě a mé já asi není dost zajímavý, takový jaký je a proto mám, již zmíněné potřeby jako vytvářet si jinou realitu pomocí fotek, štětců, tužek a podobných vychytávek moderní doby. Možná bych se taky měla trochu zmínit o hudbě, protože to je věc, kterou si můžete vzít absolutně všude a bez níž, bych už nejspíš seděla někde v blázinci. Hudba je pro mě něco, co mě vždycky dokáže přenést do jiného světa, pomáhá mi přestat myslet na mé strašně "důležité" problémy a ať už mám jakoukoliv náladu, vždy se najde písnička nebo hned několik, které mou naladu přesně vystihnout a ještě jí podpoří. Mezi mé absolutně nepostradatelné kapely patří hlavně Simple plan, One republic, Green Day, Red Hot Chili Peppers, The Beatles, Tata Bojs a v neposlední řadě i Vypsaná fixa. Kromě toho všeho by se můj život asi určitě neobešel bez kamarádů, hlavně tedy některých a určitě by se obešel bez hubených, bloňďatých stvoření, co poslouchají Rap nebo Hip hop a myslí si, že jsou to nejdůležitější na světě.

Na psaní článků, obvzláště tedy prvních článků jsem spíš takový antitalent, takže nadále spíš očekávejte záplavu fotek, obrázků a skic s velmi strohým textem.

Maky

Kam dál